Převést klavírní part využívající krajních možností technické virtuozity do orchestrálního zvuku je velice obtížné, protože některé specifické klavírní výrazové prostředky nemají v orchestru adekvátní protějšek. Přesto existují vynikající příklady instrumentace takovýchto klavírních skladeb. Jednou z nich je dílo Bedřicha Smetany "Scéna z Macbetha" v úpravě Otakara Jeremiáše pro symfonický orchestr.

K Jeremiášově původní tvorbě lze přiřadit řadu instrumentací děl jiných mistrů. Vznikly vesměs z praktické koncertní a rozhlasové potřeby. Představují spojovací článek mezi jeho skladatelskou činností a dirigováním. Otakar Jeremiáš, sám zkušený znalec orchestru a instrumentace, dobře rozeznal, kde může s výhodou využít bohatství barev orchestrální palety. Své instrumentace nedělal na zakázku, ačkoli k tomu měl nejvyšší míru řemeslné dovednosti. Tuto práci chápal především jako umělecký úkol a nadto ještě sledoval vždy cíl - pomoci instrumentovanému dílu k provádění. Jak sám říkal: "Je to služba dílu jiného autora." Instrumentoval vždy to, co ho zajímalo, popud k tomu vycházel zpravidla od něho. Podobně Jeremiáš chápal toto poslání i při dirigování. Lze tedy říci, že si Jeremiáš i v této "okrajové" umělecké činnosti zůstal vždy věren. Tak tomu bylo i u tvorby Bedřicha Smetany.Klavírní dílo "Scéna z Macbetha" Smetana zkomponoval v době svého švédského pobytu v roce 1859. Ze Shakespearova démonického dramatu si vybral sugestivní část, v níž hlavní hrdina potkává na ponurém skotském vřesovišti čarodějnice, které mu věští nejvyšší moc, ale zatají, že mu přinese i smrt. Smetana hudebně vyjádřil scénu, při níž jde posluchači mráz po zádech, hudbou romanticky vzrušenou, plnou napětí, bouřlivé chromatiky, dramatických dynamických gradací a výmluvných disonancí.

obsazení: fl 2, ob 2, cor. ingl, cl 2, cl in Es, cl bass, fg 2, cfg, cor 4, trp 3, trb 3, tuba, timp., batteria, arp, archi
materiál: partitura
nakl. č.: R 052

Samostatné party pouze k pronájmu na nakladatelstvi@rozhlas.cz