Pro mladou tvorbu básníka Fráni Šrámka (1877–1952) je charakteristické silné napětí mezi touhou a deziluzí, mezi představou silného a krásného života a brutální společenskou skutečností, v níž tato představa nemůže být realizována. Odtud tragické či bolestně ironické vyústění jeho příběhů, jejichž hrdinové vždy ztroskotávají.

Šrámkova tvorba se postupně plně soustřeďuje k tomu, co je v lidském životě nejméně zasaženo deformujícím tlakem společnosti: k intenzivnímu milostnému prožitku, ke vztahu člověka k přírodě a především k mládí, vnímajícímu svět otevřenými a dychtivými smysly. Básně „Dívka“ a „Žena a jediný“ (ze sbírky Splav) a „Pane, kupte hada“ (Básně) jsou seřazeny do kratičkého melodramatického cyklu díky mimořádně melodicky zpěvnému toku řeči a také proto, že zde Šrámek pozoruhodným způsobem ztvárňuje přeměnu dívky ve zralou ženu.

obsazení: rec, pfte
materiál: partitura
nakl. č.: R 107