Snad každý, kdo se pokouší komponovat a hudbou něco sdělit, musí znát, pochopit a následně zákonitě milovat všechny velké skladatele barokního věku. Je to prazáklad moderní hudby, který nám otevírá dveře k technickým i metafyzickým možnostem hudebního vyjádření. Řád je zde v souladu s fantazií, díky polyfonnímu vedení hlasů vnímáme jejich přirozenou zpěvnost, důležitou roli hraje výrazný rytmus.

Název barokní reminiscence, jenž lze dle libosti vnímat jako plurál či singulár, na všechny tyto jevy odkazuje. Díla Bachova, Händelova či Corelliho na nás i po staletí působí živě, energicky a moderně a já jsem se v této drobné koncertantní skladbě pro piccolo trubku a orchestr snažil pomocí stylizovaných barokních prostředků těmto aspektům přiblížit. První věta má svižný, ale výrazný ráz a výrazný, v obměnách se několikrát vracející fanfárový motiv. Stručná pomalá věta by měla být zklidněnou vzpomínkou na duchovno, které celou barokní epochou ve všech uměleckých směrech prostupovalo. Vzpomínkou nesentimentální, spíše znovu poukazující na věci, jež nás převyšují. Třetí věta je virtuózní tečka, která končí krátkým motivem z věty první. Skladba vznikla z podnětu Marka Zvolánka, prvního trumpetisty Symfonického orchestru Českého rozhlasu, a na objednávku Pražského komorního orchestru bez dirigenta. Společně ji 13. prosince 2011uvedli v premiéře ve Dvořákově síni pražského Rudolfina, v rámci abonentního koncertu PKO.

obsazení: trp picc solo, pfte/cemb
materiál: partitura, part
nakl. č.: R 279