Třívětá sonáta pro violoncello a klavír je středně náročná skladba s jasnou formální strukturou a tradičním melodicko-harmonickým jazykem. O celkovou vyrovnanost usiluje i instrumentační pojetí a úloha obou interpretů.

Umělecké těžiště skladby není ve zvukovosti, je ve sdělení zakotveném v kombinaci srozumitelných hudebních prostředků. Žádoucí způsob interpretace je takový, který co nejvíce respektuje zápis, zachovává přehlednost skladby a pomocí jen nepatrných odchylek dosahuje uměleckého účinku.

obsazení: vcl, pfte (vla, cb)
materiál: partitura, party
nakl. č.: R 113