Česká mše vánoční není jen prvním kompletním liturgickým dílem v českém jazyce, nýbrž i nejznámější skladbou Jakuba Jana Ryby (1765–1815).

I přes represe a nucené omezení církevního života v době komunistické totality se stala symbolem českých Vánoc – nejen v kostelích, ale i na koncertních pódiích a na zvukových nosičích. Ryba sám si výjimečnosti své vánoční mše zřejmě vůbec nebyl vědom. Až na údaj v soupisu vlastních skladeb komponovaných v letech 1782 až 1789 – „sedm pastorálních mší, z nich jedna česká“ – se ve svých denících o skladbě nezmiňuje. Nevíme tedy nic ani o jejím vzniku, ani o jejím provedení. 

Mše je rozdělena do částí, které se svými názvy přimykají k tradičnímu označení mešního
ordinária. Text ordinária však není (až na nepodstatné výjimky) citován a autor zřejmě předpokládal jeho užití mimo vlastní kompozici. Odtud názvy Ad Kyrie, Ad Gloria atd. Textovým podkladem Rybovy skladby jsou namísto tradičního liturgického textu spíše výjevy z jesličkových her a hudební stránka vědomě navazuje na výrazový charakter českých pastorel. Ryba jako zkušený skladatel neváhá použít téměř operních prostředků – árie, arióza, ansámbly a sbory míjejí v pestrém sledu, pastorální intonace lidové hudby střídají mozartovské názvuky i závany nadcházejícího romantismu. Není divu, že mše byla ihned po svém vzniku opisována a šířila se po českých kůrech – a v průběhu doby docházelo ke změnám v textu, instrumentaci, melodii, harmonii i v původním rozdělení sólistů a sboru. 

Základem komorní úpravy je vydání partitury v Českém rozhlase z roku 2014. Tato publikace vychází z nejstaršího zachovaného opisu, jenž Českou mši vánoční uchovává v podobě dle našeho názoru nejčistší a nejpůsobivější. Nejzávažnější změnou oproti originálu je transpozice částí Ad Kyrie, Ad Gloria, Ad Credo, Ad Offertorium, Ad Sanctus a Ad Benedictus o celý tón níž, aby byla mše dostupná k provedení i amatérským tělesům. Vzali jsme přitom v úvahu nejen historický posun ladění a výšky komorního a, ale i fakt, že tyto transpozice nalezneme již v některých opisech. 

Komorní úprava vychází se záměrem učinit toto dílo dostupné i malým nebo venkovským kůrům, které nedisponují poměrně rozsáhlým aparátem, který vyžaduje verze orchestrální. Při jejím vypracování jsem se řídil zejména instrumentální složkou českých pastorel venkovských autorů – podobné obsazení najdeme u pastorálních skladeb Jana Michaličky, Jiřího Ignáce Linka, Martina Broulíka, Jana Kypty, Antonína Laubeho a dokonce i Jakuba Jana Ryby samotného.  

Cílem bylo zachovat hudební substanci Rybovy mše, aniž by se příliš měnilo vedení hlasů a nástrojová stylizace. Oproti originálu jsou tak některé úseky přeneseny do jiného nástroje nebo jiné oktávy nebo jsou svěřeny varhanám. Varhanní part by měl být hratelný i na menší typ nástroje s omezenou dispozicí rejstříků. Kontrabas zesiluje basovou linku mše a může být vynechán, stejně tak lesní rohy, které ovšem skladbě dodávají tu pravou vánoční atmosféru. Housle mohou být obsazeny jedním nebo více hráči, nicméně řada rukopisů českých pastorel svědčí o tom, že sólové obsazení dvou houslí za současného použití flétny a lesních rohů nebylo ničím neobvyklým.  

Vokální složka mše zůstala touto úpravou nedotčena, vzhledem ke komornímu obsazení ansámblu ji však lze zredukovat na malý sbor nebo jen sólový vokální kvartet. 

obsazení: SATB, coro misto, fl, cor I (ad lib.), cor II (ad lib.), vni I, vni II, basso ad lib., org
materiál: partitura, party
durata: 40'
nakl. č.: R 400