Tři věty pro housle, violoncello a klavír jsou jediným Jarochovým dílem pro obsazení klavírního tria.

Věnoval ho „Památce přítele Vladimíra Fidrmuce, nadšeného violoncellisty našeho „Kolínského kvarteta" – kvarteta mého mládí", jak uvádí na titulní straně svého rukopisu, který byl také pramenem pro toto vydání. Na partituře Jaroch pracoval od února 1972, dokončil ji 13. ledna 1974. V září téhož roku skladbu v Čs. rozhlase natočilo Foerstrovo trio ve složení Stanislav Srp na housle, Václav Jírovec na violoncello a Aleš Bílek na klavír. Hudební režie se ujal sám autor. 

V osmnáctiminutovém díle se skladatel hlásí k hudební moderně 20. století. Dává vzpomenout například na Bartókovy smyčcové kvartety, na komorní skladby Dmitrije Šostakoviče nebo třeba Ervína Schulhoffa. Tato inspirace je zjevná v krajních větách (Burlesco, Toccata), ve kterých převažuje vypjatá dramatičnost a živelný rytmický pohyb v melodii i doprovodu s využitím technických možností všech tří nástrojů. 

Těžiště hudební výpovědi leží v náladově ponuré druhé části Lugubre (temně/zasmušile). Nejprve v pomalém tempu sólově vyniknou housle a violoncello, kterým klavírní doprovod tvoří harmonicky „mlhavou“ oporu. Střední díl této věty se pak vrací k dramaticky vyostřenému charakteru úvodní části. V souzvukové složce díla, zejména v druhé větě, užívá autor často bitonální plochy, někde dospívá až k hranici atonality. Na konci třetí věty, Toccaty, zaznívá, jako zdánlivá katarze, reminiscence hudebního materiálu druhé části. Ovšem úplný závěr patří energickému Prestu, ve kterém se celé trio naposledy vzepne k virtuózně pojaté ploše. 

obsazení: vno, vcl, pfte
materiál: partitura, party
durata: 18'
nakl. č.: R 412