Předlohou vydání offertoria Mentis oppressae je autografní partitura uložená v Archivních a programových fondech Českého rozhlasu pod signaturou ARCH 432. Autograf byl původně součástí tzv. Ballingovy sbírky s původní signaturou B. S. 421. Offertorium Mentis opressae je desátým titulem historické řady Thesaurus Antiquae Musicae.

Je udivující, jak se mohou duchovní kompozice, které J. V. H. Voříšek napsal v rozmezí svých posledních dvou let, odlišovat. Zatímco ve Mši B dur a zejména v Graduale Benedictus es se Voříšek jeví jako geniální dovršitel umění svých předků, kteří působili téměř sto let před ním, Offertorium Mentis oppressae se dá považovat za jeho klasicistně romantickou zpověď. Vedle romanticky založených nástrojových sól a zvukomalebných novátorsky neočekávaných vstupů dřevěných dechových nástrojů stojí skladba na harmonickém zahušťování a sofistickém užívání zmenšených i zvětšených souzvuků a terckvartakordů. Což je typické pro nastupující romantické období, do něhož můžeme také započíst Voříškovy odvážné krátké ozdobné skupinky šestnáctinových not v basových nástrojích. Ty výstižně dokreslují palčivě tísnivý význam textu, který je po celou skladbu Voříškem důmyslně a kreativně respektován.  

obsazení: S A T B soli, 2ob, 2fg, 2trb (clarini in B), 3tbn, timp, vno I, vno II, vla, org [vcl, cb]
materiál: partitura
nakl.č.: R 154a