Předlohou vydání graduale Benedictus es Jana Václava Hugo Voříška (1791 – 1825) je rukopisná partitura uložená v Archivních a programových fondech Českého rozhlasu pod signaturou ARCH 431. Autograf byl původně součástí tzv. Ballingovy sbírky s původní signaturou B. S. 420. Graduale Benedictus es je devátým titulem historické řady Thesaurus Antiquae Musicae.

Jestliže je offertorium Quoniam iniquitatem cognosco reminiscencí na polyfonní chrámovou hudbu baroka, pak se zdá, že v graduale Benedictus es nacházíme ozvěny klasicistního pojetí tohoto žánru včetně slunné nálady svátečního dne, kterou právě hudba této éry dovedla často tak bezprostředně vylíčit. Obsazení je podobné jako u ostatních Voříškových duchovních skladeb – k hobojům, fagotům, trubkám, trombonům, tympánům, zpěvním hlasům, smyčcům a varhanám však zde jako v jediné ze čtyř přistupují lesní rohy, které posilují slavnostní zvuk orchestru. (Je to mj. i jeden z charakteristických instrumentů vánočních pastorel. Poznamenejme, že Voříšek svou mši končil ve vánočním období; je datována 6. 1. 1825). Uvážíme-li, že Voříšek komponoval offertorium Mentis oppressae i graduale Benedictus es přímo pro užití ve své Mši B dur, což dosvědčuje Aloys Fuchs, pak se nám toto graduale patrně bude jevit jako nejjasnější část a nepostradatelná barva jím promyšleně koncipovaného hudebního celku.  

obsazení: S A T B soli, 2ob, 2fg, 2cor in F, 2trb (clarini in C), 2tbn, timp, vno I, vno II, vla, org [vcl, cb]
materiál: partitura
nakl.č.: R 156a