Hudebnímu skladateli, klavíristovi a spisovateli Iljovi Hurníkovi (1922 - 2013) vyšly první klavírní skladby již v roce 1933 a jsou dodnes platné jako klasická instruktivní literatura. Od té doby pokračoval jeho vývoj plynule, bez slohových zlomů.

V roce 1938 musela Hurníkova rodina prchnout před sudetským záborem do Prahy. Ztrátu rodného Slezska mu kompenzovalo to, že se stal žákem legendárních učitelů, Vítězslava Nováka v kompozici a prof. Viléma Kurze v klavírní hře.

"Mám za sebou jako pianista šedesát let koncertování. Za tu dobu mě klavír důkladně zaměstnal, takže jako skladatel jsem se od něho na řadu let odpoutal. Jakmile však člověku přibývá let, začne se vracet ke svým kořenům. Ty moje přece jen tkvěly v klavíru, a tak jsem se k němu vrátil touto skladbou. Má čtyřvětou sonátovou stavbu, ale převládá ráz koncertantní. Skladba ohledává klavír ve všech podobách, jako nástroj melodický, brilantní, hravý a bicí."  

obsazení: pfte
materiál: partitura
nakl.č.: R 171