Nad partiturou své IV. Symfonie se autor zamýšlí následovně: „V řadě mých šesti symfonií počítajících s velkým orchestrem je toto dílo svěřeno pouze smyčcovým nástrojům. Na souborové hře bohatě obsazených smyčců mě vždy velice přitahovaly ba fascinovaly uchvacující možnosti několikanásobně děleného pléna, spojeného navíc s výbušnou nesentimentálně pojednanou až strojově rytmizovanou zvukovostí na jedné straně, a niternou, křehce v jemných odstínech vytvářenou obsahovostí, na straně druhé. V tomto smyslu jsem se tedy v této náročné kompozici pokusil uskutečnit své estetické představy adekvátní spíše věcnému výrazovému názoru.

Obě krajní věty této třívěté skladby jsou plny života a nekompromisní energie, jejich etos nese v sobě až elementární radost z pohybu umocněného nástrojovou virtuositou. Ve velkém obsahovém kontrastu je pojednána střední volná věta, napsaná v duchu smutného jakoby nehybného zamyšlení nad náhlým odchodem kolegy, skladatele a dlouholetého režiséra Československého rozhlasu Františka Vrány. Při kompozici skladby jsem myslel na Pražský komorní orchestr, který také dílo pod taktovkou Františka Vajnara v Českém rozhlase premiéroval.“
Zdeněk Šesták  

obsazení: archi
materiál: partitura
nakl.č.: R 234

Samostatné party pouze k pronájmu na nakladatelstvi@rozhlas.cz