K věhlasu Dvořákových Moravských dvojzpěvů je možno dodat snad jen několik postřehů z doby, kdy mladý skladatel nebyl ještě oním proslulým Antonínem Dvořákem.

V roce 1877 byl Johannes Brahms členem Vídeňské poroty, která měla za úkol vybrat adepty na stipendium pro mladé, talentované a chudé umělce. Po shlédnutí partitury nezaváhal a napsal svému nakladateli Fritzi Simrockovi: "Prohrajete-li si je, budete jako já z nich míti radost a jako nakladatel budete mít obzvláštní radost z pikantností. Dvořák je rozhodně velmi talentovaný člověk! A mimo to chudý! Prosím, abyste o tom uvažoval!“ V Berlínském časopise Nationalzeitung pak vyšla z pera hudebního kritika Louise Ehlerta tato slova: „Když jsem je pročítal, bylo mi u srdce, jako kdybych zřel na krásné děvy, házející po sobě květy, na nichž se ještě třpytí rosa…"

Klavírní part Moravských dvojzpěvů se dočkal už třetí orchestrální podoby. Tentokrát se jí ujal Jaroslav Krček.
Slova autora instrumentace: "Kdo by neměl rád Dvořákovu českost v jeho hudbě. Kdo by neměl rád Dvořákovu barevnou instrumentaci, kdo by neměl rád Dvořákovy Moravské dvojzpěvy, kterými na sebe poprvé upozornil ve světě. Bylo mi však vždycky líto, že jsou tyto půvabné písně na lidové texty doprovázeny většinou jednobarevně, tedy jen klavírem, že je Dvořák neinstrumentoval tak, jako Slovanské tance, Biblické písně, či D-Dur mši. A tak jsem se o to v dvořákovském duchu pokusil. Ne však pro větší orchestr než je obsazení Dvořákovy České suity nebo Legend.“  

obsazení: 2fl, 2ob, 2cl, 2fg, 2cor, trp, trg, S, A, archi
materiál: partitura
nakl.č.: R 316

Samostatné party pouze k pronájmu na nakladatelstvi@rozhlas.cz