Iša Krejčí (1904–1968) celoživotně dělil své umělecké aktivity mezi oblast skladatelskou a dirigentskou. Symfonická fantazie z opery Její pastorkyňa Leoše Janáčka tvoří de facto jakousi pomyslnou spojnici mezi těmito jeho hlavními uměleckými profesemi.

Orchestrálních úprav operní hudby vytvořil víc – např. suity z raných Dvořákových oper Tvrdé palice a Šelma sedlák nebo z Kovařovicových Psohlavců. Přesná doba vzniku těchto úprav není známá a ani Holzknechtova monografie o Išovi Krejčím v soupisu jeho díla tyto úpravy neuvádí. S velkou pravděpodobností vznikly jako doprovodný produkt jeho dirigentské činnosti.

Tato symfonická fantasie je utvářena na principu pasticcia, v tomto případě dramaturgicky velmi citlivě skloubeného sledu charakteristických scén z opery. Stavba věty je přitom celistvá, vskutku symfonická ve smyslu myšlenkové provázanosti jednotlivých úseků formy. Švy jsou prakticky nezřetelné, hudební proud se rozvíjí plynule v několika gradačních vlnách. Krejčí vybírá charakteristické motivy a celé rozsáhlejší úseky z opery napříč všemi třemi dějstvími, rozhodující je hudební spřízněnost a schopnost plynule navazovat, rozvíjet a gradovat plochu.

Krejčí respektuje originální instrumentaci Janáčkovu, v úsecích v originální verzi zpívaných velmi citlivě volí instrumentální „náhradu“ zpěvních hlasů. Skladbu zahajuje poněkud zlověstně tajemný úvod 2. dějství, zatímco závěr jednoznačně patří finální scéně opery. V samotném závěru Krejčí respektuje i známý a zdařilý Janáčkův imitační protihlas, který dodává tomuto úseku zvukovou celistvost a žádoucí monumentální vrchol. Na zhuštěné ploše patnácti minut je tak posluchačům představena kvintesence hudebního obsahu tohoto mistrovského Janáčkova díla.

obsazení: fl picc, 2fl, 2ob, 2cl, 2fg, 4cor, 2trb, 3tbn, tb, timp, camp, ptti, trgl, arp, archi
materiál: partitura
nakl. č.: R 324

Samostatné party pouze k pronájmu na nakladatelstvi@rozhlas.cz