František Chaun (1921–1981) vyhledával zejména ve své komorní tvorbě nevšední zvuk, který svým způsobem podtrhuje onen typický sklon ke grotesce a ironii, občas i bezuzdně hravé recesi, jež, jak dosvědčují pamětníci, byla neodmyslitelnou součástí takřka veškerého jeho počínání.

Měl zálibu v nestandardních nástrojových sestavách, zvláštní slabost měl především pro kontrabas: v roce 1964 vznikla jeho poněkud bizarní Serenata rabbiosa pro housle a čtyři kontrabasy, o tři roky později (1967) následovalo další takřka „exoticky“ obsazené Trio pro klarinet, lesní roh a kontrabas.
Detailní pohled do partitury odhalí další, subtilnější zvláštnosti. Klarinet je in B, ovšem s poněkud vřeštivými výškami, kterých Chaun náležitě využívá. Kontrabas používá scordaturu – je přeladěn o velkou sekundu výš (Contrabbasso in Re), nejspíš proto, aby náležitě vynikly doslova virtuózní úseky v extrémně vysoké poloze na g struně (v 1. větě vystoupá kontrabas až ke dvojčárkovanému g – tedy znějícímu a2!). Povahou je trio hravé, hráčsky ovšem velice náročné: divertimento s krajními větami plynoucími v utěšené, humorné náladě a s lyrickou, na nejvyšší míru prostou střední větou. Ohlas hudby Chaunova oblíbence Stravinského se samozřejmě připomene zejména v obou rychlých větách (především Příběh vojáka).
 
Trio bylo původně určeno trojici vynikajících instrumentalistů a Chaunových přátel: klarinetistovi Václavu Kyzivátovi, hornistovi Arnoštu Charvátovi a kontrabasistovi Václavu Fukovi, kteří byli v roce 1968 jeho prvními interprety.

obsazení: cl, cor, cb
materiál: partitura, party
durata: 12'40''
nakl. č.: R 433