Český skladatel a pedagog prof. MgA. Ivo Bláha, narozen 14. března 1936 v Litomyšli, studoval v letech 1954–1958 skladbu na Hudební fakultě AMU v Praze (HAMU) u Jaroslava Řídkého a Vladimíra Sommera.

V letech 1964–1972 pedagogicky působil na katedře skladby HAMU. V roce 1970 dokončil studium umělecké aspirantury u Emila Hlobila a kurz elektroakustické hudby v experimentálním studiu Čs. Rozhlasu v Plzni pod vedením Miloslava Kabeláče a Eduarda Herzoga.

Od roku 1967 je kmenovým pedagogem na Filmové a televizní fakultě AMU (FAMU) pro hudebně teoretické předměty a zvukovou dramaturgii, roku 1980 zde spoluzaložil studijní obor Zvuková tvorba a v roce 1999 byl jmenován profesorem pro tento obor. V letech 1993–2011 byl vedoucím Katedry zvukové tvorby FAMU. Jeho skladatelská tvorba, zaměřená hlavně na vážnou hudbu komorní, vokální a orchestrální, je publikována koncertně, rozhlasem, tiskem i na CD. Smyčcový kvartet č. 3 získal přední umístění na Mezinárodní tribuně skladatelů UNESCO v Paříži 1991, Zoolekce pro kytaru obdržely výroční cenu Českého hudebního fondu 1993.

Je autorem odborných článků a publikací o zvukové dramaturgii filmu. Z jeho teoretických publikací je nejvýznamější Zvuková dramaturgie audiovizuálního díla (AMU, Praha 1995), která slouží jako základní výukový text na FAMU i na zahraničních školách.

Vstupní věta Largo serioso čtyřdílného celku skladby s názvem Quasi sonata per clavicembalo (1998, rev. 2012) má působit jako velkolepé otevření dramatické scény. Cembalo zahajuje grandiózním, takřka varhanním zvukem. Postupně se pak hudba projasňuje a odhmotňuje, až se vytratí v nadpozemských výšinách.
Druhá věta, Animato, má povahu scénického příběhu se vzrušujícím dějem. Barvitou vyprávěcí linii tu dramaticky vyhrocují kolize kontrastních hudebních charakterů – výrazových protipólů. V průběhu se střetává sarkasmus rychlých staccatových sledů, nostalgie statického klidu, hrozivé tajemno hlubinnch temnot i vznosný patos.
Pomalá třetí věta, Lento, má připomenout typický hudební projev cembala známý z historie. Jádrem této jednolité věty je prostá jednohlasá melodie. Ta se postupně rozvíjí v polyfonních strukturách s imitačními postupy a typickými dobovými idiomy včetně příznačné ornamentiky. Věta se uzavírá efektem rezonujících strun navozujícím pocit úplného rozplynutí tohoto hudebního obrazu do ticha.
Paletu vážněji laděných výrazových odstínů skladby doplňuje ve finální větě Allegro non serioso odlehčenější hudba rychlého tempa. Po zádumčivém středním dílu se tato pasáž znovu navrací a celé dílo optimisticky uzavírá.

Skladba byla vydána v nakladatelství TRIGA v roce 2012.

obsazení: cemb
materiál: part
durata: 14'
nakl. č.: TR 0013