Smyčcový kvartet dokončený v době studií na mistrovské škole roku 1928 tvoří mez Trojanových avantgardních pokusů. Poprvé byl uveden Zikovým / Československým kvartetem (Richard Zika, Herbert Berger, Ladislav Černý, Ladislav Zika) v roce 1931 na koncertě Spolku pro moderní hudbu, a to vedle Stadionu Pavla Bořkovce a Smyčcového kvintetu Jiřího Srnky.

František Bartoš v kritice koncertu uveřejněné v Klíči konstatoval, že v kvartetu se projevuje „sklon k reflexi a analýze“ a že „v každém taktu je znát usilovné hledání, snahu o zvládnutí nového materiálu, o novou stavebnou formaci… Vliv nového snažení je patrný i v rytmické struktuře rychlé věty, v časovém střídání a kombinování složitých taktů.“

Samotný Trojan nebyl s reálnou zvukovou podobou skladby spokojen a zapůsobila na něj také nepříznivá reakce básníka Vítězslava Nezvala, jenž naopak nadšeně aplaudoval skladbě Srnkově. Proto po premiéře svůj, podle jeho vlastních slov, „atonální“ kvartet uschoval, aby už ho nebylo nikdy možno provést. Když jsem Mistra při našich rozhovorech žádal alespoň o letmé nahlédnutí do partitury, odmítnul to a tajemně se pousmál: „Nevím, kde ta skladba přesně je, ale vím, že je jí tam navždy dobře…“.

Jednovětá kompozice v rozsahu přibližně deset a půl minuty je vystavěna volně. Lze v ní rozlišit deset kontrastujících nebo souvisejících nebo navracejících se bloků hudby a zároveň sledovat celkový nárůst hybnosti a dramatismu. Našli bychom v ní také prvky formy sonátové, či – z jiného úhlu pohledu – formy „obloukové“.  
Skladba je tóninově neukotvená, souzvukově disonantní, jejíž hlasy jsou volně rozvíjeny ve dvanáctitónovém prostoru, převážně lineárně, mnohdy imitační technikou. Vyznačuje se rozeklanou melodikou v rozpětí až dvou oktáv, četnými zvětšenými kvartami, jinde vějířovým rozvíjením, a ještě jinde sekundovými postupy mimo diatonickou tonalitu či modalitu.
Hojné jsou nejvyšší polohy, zejména 1. houslí, éterické flažolety v pianissimu (předzvěst pozdějšího Zpěvu slavíka?), bohatě melodicky je exponována sólová viola. Metrum a tempo jsou proměnlivé a jejich četné změny jsou podpořené ritardandy, dynamikou a pečlivě vypsanou artikulací. Temperamentní tvůrce kontrastně, jindy plynule avšak bleskurychle střídá hudební prostředky, čímž navozuje nálady – od meditativních až snivých, přes noblesní, dramatické až k tanečním.  Tím předjímá výraz některých ploch svých pozdějších filmových kompozic (Sen noci svatojánské).

O nalezení partitury a hlasů kompozice se v depozitáři notového archivu Českého rozhlasu zasloužil skladatelův syn, informatik, sociolog a politik Václav Trojan. Ten také inicioval, že skladba byla v dubnu 2021 nahrána Smyčcovým kvartetem Pavla Bořkovce pro Český rozhlas a vydána Vydavatelstvím a nakladatelstvím Českého rozhlasu tiskem.

obsazení: vno I, vno II, vla, vcl
materiál: partitura, party
durata: 11'
nakl. č.: R 470