„10 virtuózních etud pro klarinet prof. Jiřího Hlaváče jsou etudy opravdu virtuózního charakteru a slouží především ke stálému zdokonalování techniky hry na klarinet.
Svou nápaditostí a obtížností mohou být právem řazeny k etudám, jako jsou například Capriccia Ernesta Cavalliniho, 18 Etudes de Perfectionnement Paula Jeanjeana nebo třeba 24 virtuózních studií Roberta Starka a zasluhují významu ve světovém měřítku. Navíc je možné hrát každou z nich i koncertantně.
Etudy ovšem nejsou určené pouze pro vyspělé hráče, ale může je cvičit prakticky kdokoli, kdo si přizpůsobí tempo, tak jak zvládá.
 
Autor napsal záměrně některá místa tak, že se opravdu nehrají příjemně. Jak sám říká, jejich záměrem není, aby v některých místech zněly příliš libozvučně, ale spíše, aby se klarinetista uměl vypořádat s těžkými spoji v legatu i ve staccatu a zvládl je zahrát s lehkostí. Musím říci, že v tom mi etudy moc pomohly. Spoje, které jsem zpočátku vnímala jako těžko hratelné, se mi po systematickém cvičení začaly hrát postupně čím dál lépe a uvolněněji a také moje nátisková vybavenost a pružnost se výrazně zlepšila.
V etudách jsem často musela řešit problémy s tónem malé es, jelikož etudy jsou ještě psány pro takzvaný „dlouhý“ plnoklapkový klarinet s rozsahem až do malého es, zatímco na naprosté většině dnes používaných moderních klarinetů se již es klapka nenachází a klarinet tím pádem dosahuje svým rozsahem pouze do malého e. Tento problém jsem řešila pokaždé v daném místě etudy, kde se malé es vyskytovalo. Možnými variantami bylo hrát tón malé es o oktávu výš nebo jej nahradit tónem malé e. Ovšem pouze v krajních případech jsem z hlediska melodiky musela měnit zápis okolních tónů.
 
10 Virtuózních etud pro klarinet Jiřího Hlaváče cvičím denně a myslím si, že patří v současnosti k jedněm z nejlepších etud pro klarinet. Pokaždé si vyberu jednu etudu na týden, která mi pomáhá řešit technický problém, který zrovna potřebuji zlepšit. Etudy jsou zábavné a cvičit je pro mě radost.“