Tohle je možná život: beznaděj, ale také chvíle krásy, ve kterých čas neubíhá stejně. Jemně ironické vyprávění o hlubokých věcech se svůdnou lehkostí, prostý a dojemný příběh o setkávání a míjení, o slepotě a vidění, o pomíjivosti i věčnosti. Renée působí jako typická stárnoucí, nudná, omezená, ovdovělá domovnice. Má na starosti dům číslo 7 na ulici Grenelle rozdělený na osm luxusních bytů. Nikdo však netuší, že je sečtělejší a vzdělanější než všichni movití obyvatelé honosného činžáku, který obstarává. Potají totiž proniká do všech zákoutí filozofie a oddává se náročné literatuře. Její pokoutné intelektuální spády odhalí až předčasně vyzrálá dvanáctiletá Paloma, jež bydlí v jednom z apartmá a je kvůli nesmyslnosti života odhodlaná v den svých třináctých narozenin spáchat sebevraždu. „Není mnoho románů, které by v dnešní době přispívaly k pozitivnímu vnímání zcela všedních situací, přinášely okouzlení kvetoucí květinou, milým úsměvem či letním deštíkem, nebály se mluvit ani o lidské bolesti a nacházely v tom všem hluboký smysl bytí. Román S elegancí ježka to vše s nevtíravou jemností nabízí.“ ‒ Václava Bakešová, iLiteratura.cz „Barberyové se daří román přímo napěchovat myšlenkami, neotřelými postřehy a filozofickými úvahami na nejrůznější témata, a přitom neopustit lehký a svižný tón. Právě tohle je možná dílo, ke kterému se nejen můžete, ale musíte vracet.“ ‒ Vladimíra Šumberová, MF DNES „Správcová čte Tolstého a miluje japonské filmy a malá Paloma plánuje sebevraždu. S ´elegancí ježka’ matou okolí bodlinami a umně maskují své skutečné vnitřní životy. Bydlí ve stejném luxusním pařížském domě a střídavě komentují svět kolem sebe. A čtenář se baví: jejich neotřelými postřehy i perlivým smyslem pro absurdity lidského bytí, přičemž však obě velmi sympaticky stojí nohama na zemi. ‒ Petra Smítalová, Instinkt „Obě hrdinky mají charakter ježka: pichlavé navrch, něžné uvnitř, bodliny jim pomáhají udržovat odstup a uvnitř se skrývá krása, divokost, samota a elegance. Ježek se jako jedno z mála zvířat brání bez boje a zraňuje bez útoku.“ ‒ Muriel Barbery