Humorný pokus otce vysvětlit dvouletému synovi, jak funguje svět. Od autora bestselleru Muž jménem Ove. 

čte Lukáš Hejlík

Generace největších egoistů v dějinách lidstva si pořídila děti a uvědomila si, že je vlastně bezvýznamná. Jak jinak vyléčit všemožné úzkosti a nedostatky rodičů jednadvacátého století, než je shrnout do jedné výpovědi plné upřímných obav, prozrazených (či očekávaných) trapasů, rodinných i osobních historek a nepodmíněných vyznání lásky? Proč spolu lidé válčí? Jak vyrobit ideální „předjídlo“? Co je třeba vědět o fotbale? Za co může Google? Jak se to má s mužností? Co se stalo se zpívající plastovou žirafou? Jak je to vlastně s dobrem a zlem? A na co člověk potřebuje vlastní kapelu…?

Všechny ty technologie dostaly naši generaci pod hrozný tlak, jakmile jsme se stali rodiči, rozumíš? Předchozí generace rodičů se mohly vymlouvat, že „nevěděly“. To tak rodiče dělávají. Ty jsi pila víno, když jsi kojila? „Nevěděla jsem.“ Nechali jste nás snídat skořicové rolky? Sedět na zadním sedadle bez pásu? Brala jsi v těhotenství LSD? „Ale prosím tě, my jsme přece nic n-e-v-ě-d-ě-l-i. To bylo v sedmdesátých letech, však víš. Tehdy to vlastně nebylo nebezpečný!“ Ale moje generace ví, jasný? My víme VŠECHNO! Můžeme si to přece vygooglit. 

Chci, abys věděl, že jsem se snažil úplně, úplně nejvíc, jak jsem uměl. Nechal jsem na hřišti všechno. Vypustil jsem tam duši. Nikdo negooglil tolik jako já...