Vypadá to jako konec, ale možná je to spíš začátek! V muminím údolí se rozkřikne, že se na svět řítí kometa. Mumínek s Čenichem a se Šňupálkem neváhají a neohroženě se vypraví najít hvězdárnu v Opuštěných horách, aby zjistili, jestli opravdu hrozí zánik všeho. Při svém dobrodružném putování narazí na vyschlé moře a další podivné úkazy, ale také na půvabnou slečnu Ferku, která poplete hlavu zejména Mumínkovi. Zpráva o pohromě se bohužel potvrdí, a tak se v údolí začne se stěhováním poschoďového dortu a s dalšími přípravami na konec světa. Jenže… „Příběhy Tove Janssonové vynikají originalitou jak po stránce výtvarné, tak literární. Dokázala vytvořit jedinečný imaginární svět a báječné postavy, u nichž si nikdo není jistý, kam je zařadit.“ – vaseliteratura.cz „Pokud jste se ke knihám o mumíncích dostali jako děti (jako já), museli jste si je pro jejich až surreálný půvab (aniž byste tehdy věděli, co znamená slovo surrealismus) oblíbit.“ – iLiteratura.cz „Příběh má velice dobrou zápletku, postavy mají hloubku a mírně filozofický pohled na svět!“ – The Guardian

Audiokniha (P) & © OneHotBook, 2018. Všechna práva vyhrazena.

Tove Janssonová (1914–2001)
Finská malířka, ilustrátorka a spisovatelka píšící švédsky studovala výtvarné umění ve Stockholmu, v Helsinkách a v Paříži, pracovala jako ilustrátorka satirického časopisu Garm, kreslila komiksové stripy a ilustrovala řadu knih (např. finské a švédské vydání Hobita či Alenky v říši divů). V roce 1945 jí vyšla první samostatná knížka o trolech či skřítcích zvaných mumínci, kteří ji proslavili po celém světě. Do 70. let o nich a jejich přátelích vydala osm knih, které byly přeloženy do několika světových jazyků, ale psala i povídky a romány pro dospělé. Za své dílo obdržela řadu finských i zahraničních ocenění, mj. Cenu Hanse Christiana Andersena v roce 1966 či Cenu Švédské akademie v roce 1994. V roce 2017 bylo ve Finsku otevřeno muzeum věnované mumínkům, existuje také zábavní park Svět mumínků a podle jejich příběhů vzniklo množství komiksů, filmů i seriálů.

Vladimír Javorský (* 1962)
Po studiu herectví na brněnské JAMU působil pět let v Divadle Husa na provázku, poté v roce 1993 nastoupil do Činoherního klubu v Praze a začal hostovat na mnoha dalších scénách, od roku 1999 je stálým členem Činohry Národního divadla. Do paměti televizních diváků se nesmazatelně zapsal díky seriálu Vlak dětství a naděje (1985) nebo rolí „Kyslíka“ v seriálu Chlapci a chlapi (1988) i ztvárněním mima Jana Kašpara Debureaua v koprodukční sérii Největší z Pierotů (1990). Na svém kontě má asi padesát filmových a televizních rolí (např. Černí baroni, Báječná léta pod psa, Ene bene, Kousek nebe, Václav, Andělé všedního dne) a v roce 2011 byl oceněn Českým lvem za hlavní mužský herecký výkon ve filmu Poupata. Dále účinkoval v televizních seriálech, např. Nevinné lži, Já, Mattoni či Bohéma, ve kterém mistrně ztvárnil krále komiků Vlastu Buriana. Vedle všech svých hereckých aktivit také zpívá a věnuje se hře na saxofon.