Jakou cenu má pravda?

 

Dva roky poté, co Arťom zbavil metro hrozby "černých ďáblů ", žije se ženou na rodné stanici VDNCh, ale neustále si v hlavě přehrává hlas, jenž se na okamžik ozval z vysílačky na vrcholku věže Ostankino. Jsou snad někde další přeživší i mimo moskevské metro? Utkvělá myšlenka Arťomovi nedává spát a mění se v posedlost… až se opět vydá na cestu hledat odpovědi na své otázky. Co když tím nejhorším v metru nejsou mutanti, ale sami lidé? Co je jedinec ochoten obětovat pro pravdu? A jakou pravdu jsou ochotné akceptovat masy? Kolik podob může mít strach a kolik odvahy člověk potřebuje, aby vyšel z temnoty na nejisté světlo?

 

„Otázky humanity, individualismus kontra společnost, ztráta svobody a kritického myšlení – o tom je poslední díl. Některé scény a situace vzbuzují skutečné mrazení v zádech, tentokrát za nimi ovšem nestojí fantaskní zlo, ale to lidské. Možná proto jsou ještě působivější a dokážou více uhranout.“ – XB-1.cz

 

„Zručně napsaný román s důstojným závěrem, který příběh smysluplně uzavírá. Glukhovsky vypráví nový příběh, mnohem obšírnější a také depresivnější. Dalo by se říci i dospělejší.“ – XB-1.cz

 

„Glukhovského pojetí a detailní vyprávění je strhující. Dokáže rozpohybovat mrazivé scény lidského úpadku a nechce se ani uvěřit, kam až může klesnout lidská důstojnost. Má vůbec důstojnost nějaké dno?“ – vlcibouda.net

 

„Tak skončila apokalyptická sága, která se zcela zaslouženě stala legendou. Do příběhu se ponoříte se zatajeným dechem a neodejdete s čistou hlavou.“ – vlcibouda.net

 

„Glukhovsky dokáže slovy vykreslit nepředstavitelné scény tak, že je máte přímo před očima; obzvláště vyniká při konstruování svižných dialogů. Příběh neletí vpřed zběsilým tempem, ale pomalu se odvíjí a Metro 2035 se stává spíše společenským románem, který je zasazen do dystopického světa. Jako sonda do zvrácených lidských duší ovšem funguje skvěle.“ – luxor.cz/blog