Od napsání Karpatských her Miloslava Nevrlého uplynulo už bez mála 40 let, krajina rumunských Karpat se od té doby v mnohém změnila, ale při četbě knihy s nostalgií znovu ožívá tak, jak ji vlastníma očima viděl a na vlastním těle i duši pocítil sám autor. Z knihy o putování divokou přírodou rumunských Karpat čte Ivan Řezáč.

Miloslav Nevrlý se vyznává ze své lásky k překrásné krajině. Putuje horami, většinou sám, a opájí se divokou přírodou, chůzí, sluncem, horskými potoky, strmými vrcholky horských štítů, lidmi, které potkává, svou vlastní existencí, radostí, samotou. Místa, jimiž prochází, popisuje básnickými obrazy, všechna se neopakovatelným způsobem otiskují do poutníkova srdce.
Putování ozvláštňují hry, k nimž autor vybízí čtenáře a oslovuje ho přitom "bratříčku": Hra na poutníka s lehkým srdcem, Hra na kralevice a krále, Hra na jitřní radost? Každá z nich vystihuje jinou poutníkovu moudrost, jinou náladu.
Poprvé vyšly Karpatské hry v roce 1981 jako průvodce pro vysokohorské turisty. Další lidé si z nich však opisovali celé kapitoly, vydávali se s nimi do Rumunska, nebo hráli karpatské hry na svých cestách kamkoli jinam.