Kdo myslí, že vystačí se silou, tomu nepatří do ruky žezlo.

 Klíčové dílo kancléře florentské republiky obsahuje politické úvahy o mechanismech fungování moci. Definuje zásady pragmatické politiky zaměřené na řešení konkrétních problémů autorovy doby. Za ideál Machiavelli považoval jednotný stát spravovaný moudrým vládcem, který by neměl váhat použít jakékoli prostředky, aby zajistil blaho země. Koncepce dvojí morálky – morálky soukromé a morálky moci – vedla k tomu, že byl označován za cynika, šlo mu však spíš o zlom v pojetí vlády: panovník už není služebníkem Božím, nýbrž služebníkem státu, což je nutný předpoklad pro rozvoj západní demokracie. 

„Vladař rozhodně nepodporuje mé ideály o spravedlivém světě a neříká mi, co chci slyšet. Machiavelli připouští, že poctivost není klíčem k zaručenému úspěchu, ale zároveň dodává, že přílišná podlost se rovněž nevyplácí (...). Porovnávání historických skutečností bohužel dokazuje, že morálka v nejvyšších vládních kruzích nikdy neznamenala mnoho. Že o dobro a mír panovníkovi nejde.“ - zaujatympohledem.cz