Autobiografická próza tanečnice Miřenky Čechové je sebeironickým, syrovým obrazem studií na taneční konzervatoři a pražského života v 90. letech. Když baletky zmizí za oponou, obličej se zkřiví do ztrhaného šklebu, protože se dusí. Při tanci totiž nemohou dýchat pusou. Na utrpení jsou trénované. Próza tanečnice a režisérky Miřenky Čechové vychází z vlasních zkušeností a deníkových zápisů. Hlavní hrdince ještě nebylo čtrnáct, a už je odbornicí na používání projímadel, na ošetřování krvavých palců a stahování prsou. Poznává klubový život v Praze, sex a drogy, a zjišťuje, že má nevlastního bratra, který je úplně jiný, než by chtěla. Syrová, sebeironická audiokniha v podání Terezy Dočkalové je nepřikrášleným obrazem studií na taneční konzervatoři a pražského života v 90. letech.