Dříve než byla novela Alexandry Berkové Magorie oceněná v roce 1991 cenou Egona Hostovského, natočil podle ní režisér Josef Henke dramatickou kompozici s hudbou Emila Viklického. Ve fantaskním podobenství o zemi pod plochým kamenem vytvořila autorka metaforu života v totalitě.
V Magorii, která již kolovala téměř jako samizdat v opisech ještě před rokem 1989, si vyzkoušela zajímavou formální konstrukci a literárnost, od obojího později ustupovala, zvláště ve svých televizních scénářích.