Známá postava Babičky Boženy Němcové rozehrála autorovu fantazii tak, že básnicky ztvárnil její osobnost, osudy i city, jimiž hořelo i trpělo její srdce, a promítl do nich spisovatelčin trpký lidský a citový úděl. „Prvně jsem ji četl (a z úst spolužáků ji poslouchal) v roce 1956. Tehdy současně s Jaroslavem Seifertem. Na Vysoké škole pedagogické jsme pořádali večer jeho poezie. Očarovala mě natrvalo. Láska, hudba, tragika, naděje, smutek, protest, všecko je tam, napsáno nejlíbeznější češtinou. Kdykoli mi není nejlíp (anebo naopak), vracím se k ní. Pomáhá mi smířit se s pomíjivostí, s protiklady, zatušit věčnost, uvěřit, že "svět nikdy nebyl bez růží" a snad bez nich nikdy ani nebude. Budu rád, uslyšíte-li to z ní i vy“ Miloň Čepelka