Volyň. Část severozápadní Ukrajiny. Koncem 19. století sem přichází asi 16 tisíc Čechů. Za prací, za půdou, za snadnějším živobytím. Vzpomínky Marie Stryjové nás posouvají do válečných let, kdy se přes vesnice a městečka českých rodáků několikrát převalí fronta. Válečné útrapy jsou stejné, jen uniformy vojáků se mění. Jedinou touhou zůstává návrat do bezpečí, do země předků, do Čech. Strhující a bohužel tolik aktuální nahrávka z archivu Českého rozhlasu vychází zároveň jako vzpomínka na herečku Janu Frankovou (1967-2021).

Marie Stryjová (1931-1977)
Narodila se na Volyni v české vesnici, v prostředí, kde se mísily jazyky i národnosti - česká, ruská, polská a ukrajinská. Tam prožila dětství a rané mládí, změny vlád i ideologií, válku a dva poválečné roky. V roce 1947 se Stryjovi přestěhovali do Čech a usadili na Broumovsku. V letech následujících po komunistickém převratu a během násilné kolektivizace přišla rodina o veškerý majetek i budoucnost. Marie Stryjová absolvovala v Broumově gymnázium, v Praze na počátku 50. let vystudovala obory jí blízké, polonistiku a rusistiku. V roce 1957 založila rodinu s historikem Bedřichem Loewensteinem. V raných 60. letech začala psát, většinou krátké autobiografické prózy z Volyně, Broumovska i z Prahy, veškeré dílo však vyšlo až po její smrti. Cyklus povídek "Nad rovinou", autorčiny vzpomínky na dětství, se vydání dočkal v roce 1982 (Mladá fronta), v reedici spolu s broumovským "Mlčíme" vyšel v původní, neupravené podobě v roce 2006 pod názvem "Mlč" (Eman). Tamtéž byla vydána také autorčina nejmilejší kniha, existenciální novela "Pokojík" (2009), a nejnověji výbor gymnaziálních povídek "Za Hvězdou" (2019). Prózy Marie Stryjové zaujmou svou autentičností, upřímností a drsností, vynikají jemnými postřehy, schopností scénické kresby a zachycením velké škály postaviček a jejich osudů.