Měla to být jeho rajská zahrada, stal se z ní však očistec…
Pětatřicetiletý Jaroslav se vrací domů poté, co jako vyhořelý duchovní pastýř opustil své stádo. Ale starý dům se zanedbanou zahradou, který zdědil po smrti babičky, už něčí domov příliš nepřipomíná. Osamělý muž odvyklý kontaktu s normálním světem tu přesto najde kýžené útočiště, díky fyzické námaze se postupně zbavuje nadbytečných kil i černých myšlenek a po seznámení se sympatickými sousedy začne pomalu vylézat z tíživé ulity své samoty. Jednoho dne však i díky nim pochopí, co stojí za jeho celoživotním pocitem odcizení a proč je jeho naděje na šťastný život přinejlepším mizivá. Najde se někdo, koho Jaroslavovo děsivé tajemství neodežene? Kdo jej přijme takového, jaký je? A dokáže s tím on sám vůbec žít?

Úspěšná tuzemská prozaička svou knihou otevírá jedno z nejtemnějších témat, jaké současná česká literatura nabízí. 

„Ve Vranách se ta tíha vyprávění týkala dětství, které je vždycky čisté a nevinné. Nyní v Zahradě vyprávím příběh dospělého člověka, který si už něco odžil. Částečně dobře, částečně špatně, tak jak to v životě bývá. Barunky ve Vranách se čtenář měl tendenci jednoznačně zastat, u hlavního hrdiny Zahrady to možná bude v tomto směru složitější.“ – Petra Dvořáková