Nejpůsobivější příběh, který Stifter napsal.
Sugestivně popsané ticho zasněžené a ledovcem pokryté krajiny je přímo slyšet.
 
Jednoduchý poetický příběh, který vás zavede do zimních hor, nádherných a nemilosrdných.
 
Rodiče sourozenců Konráda a Sanny pocházejí z vesnic jen málo od sebe vzdálených. V první z nich, odkud pochází rodina otce, se lidé navzájem znají, žijí v harmonii s přírodou a v podstatě se izolují od okolního světa. Matka dětí je z nedalekého Millsdorfu, který naopak pěstuje čilé kontakty s okolím a zajímá se o nové výdobytky techniky.
Na Štědrý den vyrazí děti navštívit prarodiče v sousedním údolí. Na zpáteční cestě, která vede přes kopec, začíná silně sněžit, děti sejdou ze stezky a dostanou se do ledových a sněhových polí velkých hor. Bloudí v oslnivém bílém ledu a sněhu a marně se snaží sestoupit z hory. Pak přijde tma … Ještě v noci je vyrazili muži z obou horských vesnic hledat. Druhý den jsou obě děti nalezeny živé a zdravé. Oslavy a starost o ohrožené děti mění lidi tak, že se sbližují.