Z komentáře k původnímu albu Supraphonu 1 12 1437 z roku 1974: Titul je na první pohled trochu zavádějící. Slovo "klasická" není v něm totiž užito v nejběžnějším významu historickém, poukazujícím k tzv. hudebnímu klasicismu, ať již vídeňskému nebo českému. Označení není však užito ani v druhém běžném smyslu charakterizujícím díla ve svém oboru nejdokonalejší, vzorová - to by bylo možno vztáhnout nejspíše ještě k Smetanově České písni - , nýbrž chce podotknout, že jde o díla svým způsobem typická a ve své oblasti průkopnická, novátorská. To pak skutečně platí o všech třech skladbách tohoto souboru a vystihuje to nejen jejich charakter, ale i jejich pozici v historii. Každá z nich přinesla skutečně něco nového do vývoje tohoto hudebního druhu - je totiž lépe hovořit o kantátě jako o druhu než jako o formě; forma v užším slova smyslu může být velmi rozmanitá a je zpravidla složena z menších formálních útvarů. A opravdu každá z těchto tří kantát přinesla nějaký buď nový nebo dobou zapomenutý rys do vývoje druhu. Tento vývoj sám je pak hodně mnohotvárný a pestrý. Zprvu, v XVII. století v Itálii byla názvem "cantata" označována jakákoliv zpívaná skladba...Společným rysem všech těchto typů kantáty, ohraničujícím ji také jako druh od formově podobného oratoria, je převažující lyrický charakter..... Česká píseň Bedřicha Smetany je jedinou kantátovou skladbou svého autora a přece jí patří ve vývoji celého žánru místo nejpřednější. Text obrozeneckého básníka Jana z Hvězdy těšil se v své době velké oblibě a byl před Smetanou několikrát zhudebněn v různých žánrech..... je opravdu skladbou jedinečnou ideou i řešením. A přece se o monumentální vlastenecké ideje touto formou pokusil ještě pět let před definitivním dozráním tvaru kantáty Smetanovy Antonín Dvořák. Jeho Hymnus z Hálkovy básně "Dědicové Bílé Hory", jak zní původní autorův titul, je rovněž lyrickou kantátou vypjatého výrazu vlasteneckého nadšení. Na rozdíl od Smetanovy České písně, která si dobyla pevné místo v našem koncertním i gramofonovém repertoáru, i od pozdějších skladeb Dvořákových z tohoto oboru, objevuje se "Hymnus" na našich koncertních programech jen sporadicky a tato nahrávka je prvním jeho zachycením na gramofonové desce vůbec. Kantáta "Máj" Josefa Bohuslava Foerstra liší se od obou předchozích skladeb podstatně jak svým charakterem, tak postavením v historii české hudby, ale především dobou svého vzniku. Byla totiž komponována až v druhé polovině 30. let našeho věku a od kantáty Smetanovy a Dvořákovy dělí ji šest desetiletí vývoje tohoto oboru, který přinesl řadu pozoruhodných skladeb nejrůznějších typů a zaměření............... Máme tedy před sebou tři typická a reprezentativní díla české lyrické kantáty. Jejich obsah a idea by opravňovala mluvit přímo o kantátě vlastenecké, kdyby tu nehrozilo nebezpečí nedůvěry a podezření z hluchého patosu. Po tom však v žádném z těchto děl není nejmenší stopy. Hloubka opravdového citu strhuje i dnešního posluchače a formová stránka těchto děl při jejich individuální rozrůzněnosti reprezentuje nejenom odlišné typy kantátového žánru a způsobu práce s vokálním i instrumentálním materiáem, ale skutečně i v každém jednotlivém případě otvírá a razí nové cesty dalšímu vývoji. Doc. Miroslav K. Černý