Vědma si smrt nevyvěštila. I podezřelí jsou na zabití, ale kampak s tím na Maigreta! Policie nezabránila ohlášené vraždě věštkyně, před níž ji varoval vzkaz s podpisem „Picpus“. Kdo by taky ohlídal 482 jasnovidek na území Paříže! Ani ubohá slečna Jeanna svůj osud z koule nevyčetla, a tak horkého srpnového podvečera podlehla bodným ranám. Přitom jen pár metrů od mrtvoly – v zamčené kuchyni jejího bytu – dál sedí zmatený stařík. Vysloužilý lékař Le Cloaguen, očividně už senilní, není Maigretovi schopen vysvětlit, co na místě činu pohledává. A nadělení je i podezřelý číslo dvě: zakřiknutý karbaník a defraudant Mascouvin, jenž se při zatýkání pokusil utopit v Seině. Kdo z těch podivínů vraždil a proč? Kapitální motanice, ovšem s podporou dýmky a piva komisař indicie seřadí a přijde věci na kloub. A nemusí ani příliš hloubat nad otázkou: Kdo je Picpus? Jedna z nejžádanějších maigretovek vyšla časopisecky na přelomu let 1941/42 a poprvé byla zfilmována ještě rok před knižním vydáním (1944). V její páté adaptaci (2003) exceluje Bruno Cremer. „Případ ve věru svižném tempu. Víme, jak Maigret na vedro hudrá, zato Simenona jako by ponouklo přímo k reportážnímu trysku.“ – Le Soir „Znamenitá detektivní jednohubka. A trefné zamyšlení nad nevábnými manýrami francouzských měšťáků.“ – L’Humanité „Klasickou záhadu ve střihu jako od Agathy si užije každý milovník žánru. A po vraždě už nebude žádné střílení ani podobné ptákoviny…“ – csfd.cz (k filmové adaptaci) „Jeden z mých nejoblíbenějších případů elegána s lulkou. Řešení není zjevné až do poslední kapitoly – a tam i na Maigreta vybafnou mezery v právu. Bezvadné počtení.“ – trussel.com