Kdo tvrdí, že ryby jsou němé, ať zmlkne. Protože nezná rybu s velkým R! Někdo by ji považoval za chybu. Ne-li Chybu. Tahle příslušnice rybí říše je s plaváním na štíru a chodí po dně, jelikož má dvě nohy. Navíc nosí brýle, poněvadž ráda čte, a v kuchyni se otáčí jako michelinská šéfkuchařka. Jenže jestli to není přímo liška podšitá, měla by stejně jako ona pořádně za ušima, kdyby jí tedy na hlavě nějaké narostly. Tudíž se může klíďo píďo stát, že i bytost očividně netypická levou končetinou zachrání… třeba domovský rybník, který po odchodu zdejšího hastrmana úředně vyškrtli z chráněného Stříbropěnného seznamu. Nechutně podvodná byrokracie, ale co naplat. Je na hrdince, aby se křížem krážem harcovala tůněmi, jezery i bažinami, odhodlaně přemlouvala usedlé členy sněmu a nakonec jim zacpala ústa i žábry prvotřídní mňamkou. Horor? Sbírka receptů? Road-movie? Kdoví. Třeba při tom potká i spřízněnou ploutev! Výmluvná pohádková alegorie z českého rybníka. Nebo spíš rozchechtaná podvodní fraška s ráží gejzíru – a na humor je každý úředník krátký. „Svébytná pohádková knížka, jejíž živelné vypravěčství je kroceno pouze propracovanou kompozicí založenou na pohádkovém čísle dvanáct. Dětské čtenáře strhne navíc humorem i mystifikační hrou s konvencemi odborné literatury, zatímco jejich rodiče ocení především úsměvnou alegorii lidských ambicí, směřování, pachtění, špatných i správných rozhodnutí.“ – iliteratura.cz „Autorka se drží zásady, že dětští čtenáři jsou stejní jako ti odrostlejší. Proto v jejích textech nenajdeme žádné šišlání, patlání, lichocení, vnucování se dětskému čtenáři líbivými až podbízivými náměty, žádná laciná témata a vyumělkovaná prostředí. Její knihy srší situačním humorem, veselou nadsázkou, jiskří vtipnými obraty. Přitom nikdy nikde nechybí důležité sdělení, že nic není zadarmo a nic se nemá podceňovat, že se člověk (i malý) nemusí bát, jít si za svým cílem a cestou oslovit i nějaké ty potentáty, když je to potřeba.“ – kultura21.cz Ropušák jen pokýval hlavou a pravil, že jeden podpis opravdu není problém, ale vzhledem k tomu, že je čas oběda, musí se najíst. A to je problém, protože bažina vyschla, a tak mu není jasné, kdy se Ryba Chyba jeho podpisu dočká, jelikož on odchází někam, kde je voda, aby si mohl uvařit, neboť každé malé dítě ví, že kde není voda, vaří se jen velmi těžko. „Tak to tedy ne!“ vykřikla Ryba Chyba. „Netrmácela jsem se takovou dálku jenom proto, abych si tady sedla na kus ztvrdlého bahna a čekala do soudného dne. To vám radši uvařím sama.“ – ukázka z textu