Jako studentka si nechala vzít dítě, coby profesorka vzbudila pohoršení. Formující prožitky slavné průkopnice žánru autofikce, přetavené do dvou nevšedních novel. „Prožijeme-li něco, ať už je to cokoli, získáváme nezadatelné právo o tom napsat. Neexistuje částečná pravda. Pokud totiž svou zkušenost nevylíčím beze zbytku, se vším všudy, přispěji k zastírání reality, v níž žijí ženy, a podpořím svět, v němž dominují muži.“ Touto premisou se uznávaná francouzská spisovatelka řídí celý život – výsledkem jsou ojedinělá literární díla jako světoznámé Roky nebo prózy Mladík a Událost. V první padesátiletá autorka vypráví o milostném vztahu s mužem o třicet let mladším, který jí umožnil návrat do časů vlastního mládí. V druhé se za pomoci deníkových zápisků vrací do roku 1953, kdy jako zoufalá třiadvacetiletá vysokoškolačka podstoupila nezákonný a traumatizující potrat. V obou případech líčí tyto události s osobitým stylem, ohromující otevřeností a záviděníhodným nadhledem. Dvě kapitoly ze životního příběhu držitelky Nobelovy ceny za literaturu, podané jako intimní dramata se společenským přesahem. Novela Mladík se stala předlohou stejnojmenného snímku, který získal Zlatého lva 2021 za nejlepší film na MFF v Benátkách. „Ernauxová píše s jasnou, kontrolovanou přesností, která při čtení působí živým a zároveň zničujícím dojmem. Spojuje bolest a nedůstojnost její zkušenosti se společenskou třídou, mocí a patriarchátem.“ – The Guardian „Ve Francii je Ernaux se svým charakteristickým stylem i přístupem k literatuře institucí a dávno má své místo v kánonu literatury dvacátého století. U nás se paradoxně dříve prosadila mladší generace spisovatelů, které silně ovlivnila, jako je Édouard Louis.“ – časopis Host „Má úžasný talent psaním o vlastním životě demonstrovat mnohé: tehdejší svět, náladu ve společnosti, rozdíly v třídních původech, postavení žen, omezení jejich moci a zároveň předtuchu (nebo zárodek) jejich emancipace.“ – Deník N