Komorní píseň oblíbená v tvrobě romantiků, je pro Antonína Dvořáka (1841-1904) navýsost intimním projevem, inspirovaným zpravidla nějakým niterným prožitkem. Hned první velký písňový cyklus Cypřiše (na texty Gustava Pflegra-Moravského) byl podnícen skladatelovým milostným vzplanutím v letech, kdy skromně začínal v Praze svou uměleckou dráhu (1865). V této juvenilii se však dopustil mnohých prohřešků proti správné české deklamaci, takže jednotlivé písně raději přeměnil v lyrické náladové kusy pro smyčcové kvarteto. Přesto mu cyklus zůstal milou připomínkou mladých let, a proto se k němu v letech zralosti znovu vrátil. Vybral z něj čtyři písně, upravil deklamačně jejich melodii a stylizoval nový klavírní doprovod, zachránil tak alespoň zlomek ze své mladistvé inspirace (1881/2). Svůj slavný cyklus Cigánských melodií na básnické texty Adolfa Heyduka komponoval v letech svých prvních zahraničních úspěchů (1880); vídeňský komorní pěvec Gustav Walter ho požádal o příspěvek pro své koncerty a Dvořák sáhl po tehdy populární básnické sbírce; Heyduk sám přeložil své verše do němčiny a Dvořák obdařil jeho zpěvy o svobodě a volnosti, jíž se cikáni podle romantických představ těšili, melodiemi, které jsou perlami jeho invence, např. v slavné písni Když mne stará matka. Cyklus V národním tónu (1886) má jiný ráz: podkladem jsou tu texty lidové poezie, jež v Dvořákově transformaci dostávají výstižné nápěvy; je v nich obsažena i určitá naivita a jednoduchost lidového projevu. Dvořákova písňová tvorba vrcholí v Biblických písních (1884) na citlivě vybrané texty žalmů z Bible kralické: jsou to hluboké jímavé i hymnické zpěvy, které patrně vytryskly z pocitu osamění, jež Dvořák prožíval na závěr svého amerického pobytu.
Karel Mlejnek