Miroslav Dudáček (*6.12.1948)
Původní LP Malý velký muž vyšlo v r. 1979 pod kat.č. 8113 0093 v Pantonu.
Nyní vychází digitálně s několika bonusy, ale bez coververzí Roztál sníh (v orig. Love, autora Johna Lennona) a Taky /mám život rád/ (Lucky), které bohužel nebyly autorizovány.

Podzim 1968 - do té doby amatérský kytarista Miroslav Dudáček je přijat do skupiny George and Beatovens, ze které v říjnu odešel Vladimír Mišík
- Mezi prvními písničkami, které Mirek v profesionálním studiu jako kytarista a vokalista natočil, byly skladby Stůj a Dívky z perel. Dudáček má lví podíl i na prvních třech albech Nováka, které vydal Panton.
Na LP deskách Kolotoč svět, Modlitba za lásku a Ve jménu lásky se dokonce podílel i autorsky jako skladatel. A například v písničce Do všech stran světa spolu s Janem Farmerem Obermayerem a Petrem předvádějí doslova vokální koncert.
Podobně je tomu i v písničce Řekni, proč pláčeš. Takové trojhlasy už potom žádná z dalších sestav George and Beatovens, nebo zkráceně jen G&B, nikdy neměla.
- V říjnu 1969 vyrazil Petr Novák i s kapelou do Brna, kde se zavřeli v tamním Studiu Československého rozhlasu a natočili své první album, které dostalo název Kolotoč svět. Miroslav Dudáček na něj složil songy Víc než nic a Esther.
- Třetí album Ve jménu lásky bylo ve studiu dokončeno 31. července 1971 a vyšlo velmi rychle na vánoční trh. Petr Novák si na koncertech pouštěl tak říkajíc pusu na špacír, zpíval písničku Špinavý je rudých ráj a připomínal Jana Palacha.
Jeho slova nezůstala bez odezvy a začaly se objevovat první nepsané zákazy, ubývalo koncertů a později již sjednané kšefty pořadatelé z různých důvodů rušili.
- Druhé období kapely v podstatě skončilo na podzimním Pantoniu 1971 a definitivně se rozešli začátkem roku 1972. Po sedmi letech existence se tak rozpadla naše druhá nejstarší beatová kapela!
A poslední tři a půl roku v ní hrál na kytaru Miroslav Dudáček, který dodnes na spolupráci s Petrem Novákem vzpomíná v superlativech.
1972 - Miroslav Dudáček přichází do skupiny Petry Černocké Kardinálové.... Přestože Kardinálové šlapali a měli spoustu koncertů, Dudáčkovi se jejich popíkový repertoár moc nelíbil a své působení v kapele bral jen jako dočasné
Asi po dvou letech Miroslav Dudáček Petru Černockou a Kardinály opustil
Po odchodu ze skupiny Kardinálové zakotvil Miroslav Dudáček jako kytarista v koncertním pořadu Jiřího Helekala, ve kterém zpíval jako host i dvě písničky. Dlouho ovšem u něho nevydržel, jen pár měsíců.
Přesto to pro něj bylo důležité setkání, protože během spolupráce s Helekalem dostal možnost natáčet písničky na singly pro hudební vydavatelství Panton.
1976 - se vrátil z Německa Jan Farmer Obermayer, se kterým Dudáček kdysi hrál v Novákově kapele George and Beatovens, a spolu se rozhodli založit skupinu MODI (M - Mikešovy, O - Obermayer, D - Dudáček a I - instrumentalisté skupiny).
Dudáček v kapele působil jako kytarista a zpěvák.
MODI doprovázeli nejen Miroslava Dudáčka na jeho singlech (Střapatej kluk / Ty se zítra vdáváš), které mu vydával Panton, ale u konkurenčního Supraphonu chrlili jeden singl za druhým
(Život je krásný / Ping pong, Hvězda stříbrného plátna / Mušketýr, Jdu k vám / Kaskadér, Jak je to dávno / Já v duchu už prošel cest, Za všechny trable může láska / A svět se líně točí dál, Pátek je náš / Hej, lípo vlídná)
převážně z vlastních autorských zdrojů, neboť písně skládali Dudáček, Lána a Obermayer.
A skupina MODI se rozpadla.
1980 - To už ale Dudáček v MODI nebyl a za podpory Aleše Sigmunda a Pantonu prožíval svou úspěšnou sólovou kariéru s hity Černé oči máš jen jednou, Málo mě znáš, Taky (mám život rád), Roztál sníh nebo Od té chvíle, co tě znám.
Na sólových nahrávkách ho doprovázela nejen skupina MODI, ale i Kardinálové Zdeňka Merty nebo různé orchestry. Text mu občas napsal i Ondřej Suchý, mladší bratr zakladatele Divadla Semafor Jiřího Suchého.
S písní Už nikdy sám autorské dvojice Sigmund / Suchý vystoupil v roce 1977 i na prestižním mezinárodním hudebním festivalu Bratislavská lyra. Žádná cena ale na něj nezbyla.
A jelikož se jeho singly u Pantonu dobře prodávaly, vyšlo mu v roce 1979 elpíčko nazvané Malý velký muž. Název alba vymyslel textař Pavel Vrba...

Tuto recenzi na něj napsal hudební kritik Jiří Černý a přineslo ji zářiové číslo hudebního měsíčníku Melodie v roce 1980:

Miroslav Dudáček je klučina, ještě vyvedenější než na obalové fotografii. Ve svých nejvnímavějších letech se jako člen skupiny hodně naposlouchal Petra Nováka.
Cokoli jiného není podstatné anebo vůbec není.
Typ klučiny zůstal od Neckářových začátků před šestnácti lety neobsazený. Klipec, Hromádka a další se mu jen blížili, Korn nebo Schelinger jsou něco jiného.
Typ sice není zásluha, zejména ne hudební, ale přidá-li se k němu zpěv poznamenaný novákovskou prostotou a výmluvností, text namířený na středoškolačky a hudba,
jejímž jediným, nadmíru srozumitelným zákonem je - styl nestyl, rozsah nerozsah - silná melodie, pak se na tom stavět dá. Dokonce celá sólová kariéra včetně alba. (Druhé se chystá.)
Takže z hlediska Dudáčkovy obliby bude tato recenze, jakkoli stejně upřímná jako modř jeho očí, nepřípadná.
Album začíná písní, s níž zářil Roy Orbison i v beatlemánii: Oh Pretty Woman - Dej mi sbohem. Dudáček, tady s neznělými hloubkami, je vlastně horší Petr Novák, obdobně Drahoš Čadek horší Ivo Plicka, Novákův textař.
K rock'n'rollu nedojde a později, ve slavné Lucille od nejzběsilejšího černého fistuláře Little Richarda, je ho v poměru k možnostem skladby ještě míň. Příjemné melodii P. & P. Ormových Každé ráno chybí zas víc hlasové vroucnosti.
(A verš "nemáš zdání nic o mém vyznání", třebaže naštěstí není pro text určující, je od Karla Šípa šaráda, ale ne hit.)
Taky zpívání pod tónem u skvostů Bee Gees z 60. let - zde Film; Words - vadí, zvláště když se ani smyčce nevyznamenávají. Prachšpatně je frázována Sigmundova a Bukovičova Jednička z lásky, bez odpichu a pružnosti.
Titulní Uhlířova a Vrbova píseň odeznívá v Dudáčkově zvláště neznělé poloze, což ještě umocňuje klavír, který se pak rozhlaholí jak v Domě umělců.
Snad nejpůsobivější z Lennonových milostných yokoniád, Love, dopadla tak, že co tón, to důvod k výpovědi: nedotažené, nedointonované. Prozíravý tiskařský šotek z ní taky udělal The Letterman Love, aby opravdu byla k nepoznání.
Jedinou nespornou předností alba je síla původních českých melodií, především od Jaroslava Uhlíře. Jeho a Šípovo pomalé a táhlé Potmě zvlášť má znaky světového hitu, nápad, náladu, napětí atd.
A Dudáček je taky dobře zpívá. I další "uhlířovsky", prostý rock staršího typu Povídej mi dál a Kapesník v trávě, by pomohly i obdařenějším zpěvákům než je Dudáček.
Ten se ostatně neztrácí ani ve svých dvou vlastních písničkách; ve Sloupech a drátech dokonce i nešikovnosti vypadají dobře, taky díky textařství Pavla Vrby. To vyplňuje téměř polovinu alba, vkusně, i když předpokládaně, až příliš v rámci daného typu.
Fořtova skupina Labyrint a další hosté a aranžéři nic nepokazili, jen Orbisonův hit uspali.
Má to tedy Miroslav Dudáček jednoduché: ví, co chce, s kým a pro koho. Teď ještě poradit si sám se sebou.
Co zatím na albovém debutu předvedl - bezelstný hlas, s nímž toho moc neumí a nikdo to taky asi po něm nechce - vypadá chudě.

Elpíčko Malý velký muž bylo Dudáčkovo nejen první, ale zároveň i poslední.

(čerpáno z medailonu M.Graclíka)