LADISLAV VYCPÁLEK (*23. 2. 1882 – † 9. 1. 1969) byl významný představitel české hudby mezi dvěma světovými válkami.
Jeho hudební tvorba byla převážně vokální; podstatnou část jeho životního díla tvoří písňové cykly a sbory, z nichž většina byla inspirována lidovou poezií a písněmi.
Texty ke svým skladbám čerpal z básní Sládkových, Březinových, Sovových, Tomanových, zhudebňoval i díla cizích básníků - Goetha, Dehmela a dalších.
K cyklům úprav moravských písní "Moravské balady" a "Vojna" vznikajících za první světové války vybíral texty ze sbírek Sušilových a Bartošových.
Tehdy si vybral i text pro svoje pozdější dílo "Kantáty o posledních věcech člověka", prvního svého velkého vokálně-symfonického díla, dokončeného v roce 1921.
Přestože první podnět ke kompozici kantáty dala lidová píseň, autor nepoužil při zhudebnění lidové nápěvy. V její melodii je naopak slyšet příklon k tradici barokní hudby.
Tato tendence se projevuje i v následujích dvou vokálně-symfonických dílech komponovaných ve třicátých letech, v kantátě "Blahoslavený ten člověk" a v Českém requiem".
U těchto dvou děl nevycházel Vycpálek z lidové písně ani novodobých básní - tentokrát sestavil texty kantáty z žalmů a pro requiem vybral slova z širší náboženské literatury.
"České requiem" dokončil Ladislav Vycpálek za druhé světové války, v roce 1940. Obsah tohoto díla vystihuje více než jeho název (requiem=smuteční mše za zamřelé) jeho podtitul "Smrt a spasení".