Z komentáře k původnímu albu Supraphonu z roku 1967:
Svatopluk Havelka (*2. 5. 1925 - †24. 2. 2009 ) je autorem, který se do hudebního života neblížil, nevrůstal, neprobojovával, ale vstoupil do něj najednou, naráz a natrvalo.
Učinil to svou 1. symfonií, která překvapila a hned po prvním provedení nastoupila cestu úspěšných repríz doma i v zahraničí.
Havelkova hudba je naplněna živelnou muzikálností, radostí z hudby a z muzicírování. Nemá spekulativní racionalistickou základnu, neexperimentuje na poli materiálů a systémů.
Přitom nelze říci, že by Havelka nevyužíval některých přínosů nových skladatelských technik. Nestávají se mu však principem, ale jen kořením skladby.
Havelka je jedním z mála autorů poslední doby, který si uchovává aktivní vztah k vokální práci a k inspiraci textem. Jeho hudba není po staru programní,
ale snaží se spojovat nejrůznější výrazové prostředky - zpěv, nástrojovou hru, recitaci, partie bicích nástrojů, malé žánry, velké formy.
Všechno toto by byl vcelku konglomerát, ale je vlastností skutečných umělců, že věci zdánlivě nespojitelné sloučí v jeden harmonický celek.
Nadpis Heptameran (původně povídky sedmi večerů) souvisí jen se sedmidílným členěním skladby a navazuje na text závěrečných Wolkrových veršů
"a tak to řeknu, že bude nutno to zazpívat na sedmero způsob, na celé ráno..."
Skladbu psal Svatopluk Havelka v roce 1963. Bylo o ní při premiéře v programu případně napsáno: "lekce citového školení člověka naší doby".
Dodejme - jak užitečná a potřebná!
Jiří Pilka