Z komentáře k původnímu LP albu 1 10 1861 vydanému Supraphonem v roce 1975:
Joseph Haydn ve svém rozlehlém životním díle zasáhl do všech kompozičních druhů. V některých zanechal velmi výraznou stopu základní důležitosti a z jeho životních impulzů čerpal další vývoj. Tak tomu bylo v oblasti symfonie a smyčcového kvartetu. V jiných odvětvích nebyl jeho přínos tak základní a usměrňující, i když i zde vytvořil četná, zajímavá a úspěšná díla. K těmto - z hlediska těžiště Haydnova vývoje okrajovým oblastem - patří bezesporu také skladatelova tvorba koncertantní.
Srovnáme-li Haydnova koncertantní díla s koncerty jeho mladšího součastníka a přítele Wolfganga Amadea Mozarta, vynikne plně podstatný rozdíl mezi těmito dvěma tvůrčími osobnostmi. Mozart sám byl vynikajícím virtuosem, měl smysl pro technicky náročné koncertantní party, dovedl využít všeho, čeho jeho doba dosáhla v technice i výrazu jednotlivých nástrojů. Od italských mistrů, kteří na něho v mládí měli podstatný vliv, se naučil vybavit své koncertantní skladby skutečným virtuózním leskem.
Zcela jiným tvůrčím typem byl v tomto ohledu Haydn. Na žádném nástroji nedosáhl virtuózní technické zručnosti, i když řadu nástrojů prakticky ovládal a znal. Ostatně celé jeho tvůrčí ustrojení bylo takové, že virtuózní brilance, artistní lesk mu byly vzdáleny. Daleko víc jej lákaly ansámblové skladby, ať už orchestrální nebo komorní, kde šlo o to, aby všechny nástroje, v podstatě rovnoprávně, přispěly svým specifickým dílem k výstavbě celku. To Haydna bytostně zajímalo a v této oblasti nepřestal nikdy zkoušet nové možnosti, nepřestal experimentovat, od doby svého působení v Esterháze až do vzniku mistrovských symfonií z posledního období. Skladby, kde vše bylo podřízeno tomu, aby vynikl jediný nástroje, jej zdaleka tak nelákaly. A tak mnohé z nich mají charakter spíše příležitostných skladeb, vzniklých z popudu toho či onoho hráče, na tu neb onu knížecí objednávku. Ostatně je příznačné, že čím více Haydn vyzrával, tím řidčeji se u něho koncertantní díla objevovala. Většina pochází z padesátých a šedesátých let, v následujících dvou desetiletích jich vzniklo jen málo.
Křivdili bychom ovšem Haydnovi, kdybychom s tímto odůvodněním odsunuli jeho koncertantní díla až daleko na okraj jeho tvorby. Neboť i v této oblasti vytvořil Haydn skladby, jež byly úspěšné nejen ve své době, ale jež jsou i dnes součástí repertoáru a přinášejí potěšení jak hráčům, tak posluchačům. Platí to i o jeho koncertantních skladbách pro cembalo a klavír, z nichž zajímavý výběr poskytuje tato nahrávka.
Jsou zde zastoupena jeho nejranější díla i jeho poslední klavírní koncert; můžeme tedy i v tomto stručném výběru postihnout vývoj, jímž Haydn v této oblasti prošel.....
Dr. Zdeňka Pilková

Pozn. vydavatele:
Koncert pro klavír a orchestr F dur, Hob. XVIII, F 1 na původním 2LP albu nevyšel, je vydán poprvé na tomto digitálním kompletu