Z komentáře k původnímu LP DV 6170 vydaného Supraphonem v roce 1965:
Vzácná a bohatá žeň tvůrčí zralosti PAVLA BOŘKOVCE (nar. 10.6.1894), jejímž plodem je rovněž Pátý smyčcový kvartet (komp. 1961-1962), jr výsledkem logického a obdivuhodně
cílevědomého skladatelova vývoje, je dokonalou a vpravdě krásnou syntézou uměleckého i životního vyznání...
Bořkovcovy komorní skladby charakterizuje navíc ještě jeden důležitý činitel, který vstupuje do hry právě u tohoto intimního druhu umění. Jsou to vzácné rysy povahové a etické, neobyčejná kultivovanost myšlenková a citová. Právem se soudí, že pouze osobnost těchto kvalit může dosáhnout v tomto oboru skutečného mistrovství. Pátý smyčcový kvartet, dokončený na počátku roku 1962, je toho novým dokladem. Patří do rodu oněch velkých kvartetních promluv a vyznání, jež byly dopřány jen velkým tvůrcům komorní hudby. Vzájemný vztah jednotlivých vět, dramatické rozpětí od zpěvné, lyrické meditace až po vášnivá a dravá ostinata, skloubení celku citací hudebních prvků z první a druhé části ve větě závěrečné nám napovídá, že dílo přináší závažné sdělení nejen
umělecké, ale též obecně lidské. To vše je podmíněno suverénní kompoziční technikou, citlivou nástrojovou sazbou, využívající výrazových zvláštností a barevných odstínů čtyř smyčcových nástrojů...
Zatímco první kvartetní kompozice VIKTORA KALABISE (nar.1923) náleží do okruhu děl, vyrůstajících z atmosféry skladatelského růstu a dospívání, vykazuje po třinácti letech následující II. smyčcový kvartet znaky skladby po všech stránkách zralé a pro Kalabisův tvůrčí typ příznačné. V soudobé komorní hudbě znamená nadto toto dílo jeden z nejsamostatnějších přínosů, a to nikoliv, jak bývá zvykem, v novosti výrazových prostředků, ale v něčem daleko podstatnějším a trvalejším. Výrazně osobitý je skladatelův přístup ke stavbě jednotlivých vět i díla jako celku. Kvartet je třívětý a je po stránce hudebního obsahu složen ze dvou kontrastních poloh. První a závěrečná věta, nazvané Prolog a Epilog, vytvářejí rámec lyrické, volné meditace. Uprostřed této vzpomínky, reflexivní a snové roviny je vložena střední nejrozměrnější věta v podobě rychlého a beethovenovsky laděného scherza (Molto allegro), přerušovaného náhlými dramatickými střety, zvraty a proměnami. na rozdíl od krajních vět zde cítíme tep konkrétní a živé skutečnosti. Dojem z celku lze přirovnat ke klidné, tiché hladině, nad kterou v neočekávaných okamžicích pronikají odněkud zdola zápasivé vlny a víry...