Z komentáře původního LP alba 1110 3428 vydaného Supraphonem v roce 1984:
Violoncellový koncert d moll a Španělská symfonie pro housle a orchestr jsou jedinými dodnes životnými skladbami EDUARDA LALO (1823-1892), třebaže autor napsal řadu komorních, vokálních i jevištních děl. Hudba Ed.Lalo se vyznačuje melodickou invencí, rytmickou zajímavostí a harmonickou proměnlivostí, třebaže není vždy myšlenkově závažná a hluboká...Koncert pro violoncello a orchestr a moll, op. 129 ROBERTA SCHUMANNA (1810-1856) je především niternou promluvou sólového nástroje plnou psychologického napětí, kde nástrojově technické prostředky jsou zcela ve službách obsahového vyjádření. Dílo pochází z autorova posledního tvůrčího vzplanutí (z r. 1850). Schumannova hudba tohoto období má zvláštní neklid, naléhavost, neustálou fantazijní proměnlivost a zároveň vnitřní jednotu často danou monotématickým průběhem...
STANISLAV APOLÍN (1931) patří k nejlepším českým violoncellistům střední generace. Studoval na brněnské konzervatoři a na Janáčkově akademii múzických umění u prof. Váši Černého...Touha po zdokonalení vedla umělce k postgraduálnímu studijnímu pobytu v Moskvě (1958-1959). Teprve zde, zásluhou proslulé sovětské školy, naplno rozvinul všechny své technické a muzikantské schopnosti. Tuto dokonalou výzbroj rozvíjel potom ve vlastní pedagogické a umělecké práci. Pedagogicky působil na konzervatoři v Praze, na JAMU v Brně, na Hudební akademii v Bělehradě a pak v létech 1972-77 učil na AMU v Praze a zároveň byl jmenován profesorem ve švýcarském Luzernu, kde působí úspěšně dodnes...
Apolínova hra se vyznačuje nejen virtuózní technikou, ale především výjimečnou tónovou krásou a intenzitou interpretačního prožitku. Tato podmaňující bezprostřednost hudebního výrazu je však vždy opřena o hlubokou znalost myšlenkové výstavby díla a jeho smysluplnou koncepci.
Miloš Navrátil