Z komentáře k CD:
..v říjnu 1850 zkomponoval ROBERT SCHUMANN (1810-1856) během čtrnácti dnů koncert pro violoncello a orchestr, op. 129 a neobyčejně krátká doba,
již k vytvoření díla potřeboval, svědčí sama o sobě o velkém zaujetí a mimořádném pracovním elánu.
Jsou-li Schumannovy symfonie svou koncepcí značně vzdáleny vzorovým symfoniím vídeňských klasiků, platí to o instrumentálních koncertech ještě ve zvýšené míře.
Již v roce 1839 se v jednom dopise své nastávající ženě Kláře Wieckové svěřil:"Vidím, že nemohu napsat žádný koncert pro virtuosa, musím myslet na něco jiného".
A skutečně, violoncellový koncert je velká lyrická meditace, v níž je sólový hlas nositelem romantického výrazu, a jeho zasněné kantilény patří k nejkrásnějším květům Schumannovy melodiky.
Skladba tvoří jeden celek, ale má tři zřetelné části, tématicky i náladově odlišné, v tradičním pořadí vět rychlá - pomalá - rychlá.
ERNEST BLOCH (1880-1959)...vyšel umělecky z evropského novoromantismu a zůstal mu v podstatě věren po celý život.
Osobním vkladem do něho přispěl zejména v několika skladbách inspirovaných Starým zákonem a hebrejskými motivy vůbec (tzv. Židovský cyklus).
Sem patří i jeho nejznámější dílo, koncertní rapsodie pro violoncello a orchestr Šelomo, komponovaná v letech 1915 až 1916.
Ze slohového hlediska je to pokus o syntézu exotických prvků s klasickou tradicí evropské hudby, ale je nutno říci, že výsledek má neobyčejnou emocionální naléhavost,
která míří do vyšší významové roviny příběhu osudem pronásledovaného národa. Nepřetržitý tok melodií připomíná židovské synagogální zpěvy,
rytmické modely s opakovanými tóny jsou ohlasem zpěvu rabínů o velkých židovských svátcích, časté akcenty na poslední nebo předposlední dobu mají zase svůj původ ve spádu hebrejštiny.
Temná instrumentace prosvětlená zvukem harfy a celesty jen ještě podtrhuje žalobně zjitřený charakter hudby, která má na druhé straně i rapsodickou sílu a dává sólistovi příležitost předvést především umění expresivní kantilény.
Doplňkem desky je koncertantní skladba významného představitele italské moderní hudby OTTORINO RESPIGHIHO (1879-1936) Adagio con variazioni,
dobře reprezentující skladatelskou virtuozitu tvůrce slavného triptychu
o krásách města Říma.