Mini Jazz Klub číslo 45 - jazzové EP edice vydavatelství Panton - patřil v roce 1986 skupině Jablkoň. Alternativní hudební styl s prvky jazzu, vážné hudby i folku ve své první oficiální nahrávce. Na všech čtyřech skladbách se autorsky i hráčsky podílel zakládající člen skupiny - kytarista Ingo Bellmann (1949-2012). Jablkoň poprvé, ale již zcela osobitě!

Z obalu původní EP desky(8135 0213): "Děláme hudbu jablkoň a podle ní se také skupina jmenuje," vysvětluje poněkud záhadný název tria zapálených muzikantů jejich mluvčí, kytarista Michal Němec. Pokud toto vysvětlenínebude stačit, můžete se ještě dozvědět, že Jablkoň (na jeho rodu se členové nemohou dohodnout) je jméno, které svého času dali rozložitému stromu, rostoucímu u jejich chalupy na Rovenskem pod Troskami. A vůbec jim nevadí, že ostatní lidé, kteří prý stromům nerozumějí, říkají, že je to hrušeň. Ale jaká vlastně ta hudba jablkoň je? Každopádně zcela nezvyklá, svérázná a původní. Převážně akustická, má stejně daleko či blízko k jazzu, rocku, folku i hudbě vážné. Její současnou podobu vytvořili všichni tři členové kolektivu rukou společnou a nerozdílnou. Každý do ní vnesl svůj vlastní, jedinečný vklad, protože každý má v hudbě rád něco trochu jiného. Zatímco kytarista a zpěvák Michal Němec vyšel z folku a rocku, další kytarista Ingo Bellmann už od mládí inklinuje k jazzu a hudbě vážné; nejmladší člen triumvirátu Ivan Podobský je zase vyznavačem především národních písní a opery. Výsledkem jejich společného snažení je skutečně původní artefakt a zatím se nenašel nikdo, kdo by dokázal jmenovat jiné sdružení hrající něco podobného. Tím pozoruhodnější je zjištění, že tato vitální hudba nepatřící do žádné stylové škatulky si nicméně rychle získává sympatie širokého okruhu posluchačů.

První společné pokusy Němce a Bellmana spadají někdy do roku 1975, kdy oba - ještě v zeleném - hráli na armádní soutěži v Kroměříži komorní hudbu. Po návratu do civilu se však zcela vážně začali zabývat myšlenkou na společný hudební soubor, zpočátku orientovaný na kytarová dueta. Toto výhradní zaměření na instrumentální hudbu však vzalo za své, když po několika docela úspěšných koncertech v jazzových klubech a na festivalech je pozvala - už jako trio, posílené Ivanem Podobským - k účasti na Vokalíze Jana Koubková. Tato akce je určená především zpěvákům, a tak i Jablkoň musel zařadit do programu něco zpívaného. Z té doby pochází píseň Čtení, píseň, k níž slova napsala Němcova manželka Zuzana a která znamenala také mírný posun repretoárufolkovým směrem. Texty však najdeme jen na poměrně nevelkém množství skladeb Jablkoně - většina vokálních pasáží se obejde beze slov a využívá bohatého rejstříku lidského hlasu spíše ke zdůrazněnía prohloubení emocionální složky každé skladbičky.

V tříčlenné sestavě Jablkoně se vedle zakladatelské dvojice Michala Němce (nar. 1949 muže devatera řemesel a v současnosti topiče ústředního topení) a Ingo Bellmanna (nar. 1949, matematika-analytika) velice dobře uplatnil také Němcův mladší bratr Ivan Podobský (nar. 1956, herec a režisér divadla Semafor), který po skromném začátku, kdy obsluhoval pouze bonga, obohatil svůj instrumentář o řadu nejrůznějších bicích nástrojů, vytvářených často s neobyčejnou fantazií v přesvědčení, že každá věc je potencionální hudební nástroj.

A tak dnes užje Jablkoň souborem váženým a žádaným, který nachází uplatnění před publikem nejrůznějšího zaměření. Nečekaně totiž došlo k tomu, že skupina, která neměla téměř žádné posluchačské zázemí, protože nehrála stylově vyhraněnou hudbu - jazz, folk nebo rock - a nepatřila tedy nikomu, tuto nevýhodu obrátila v přednost. A co víc, svojí akustickou, avšak razantní, průbojnou a expresivně dynamickou hudbou staví jakýsi pomyslný most mezi oblastí populární muziky a moderní hudbou vážnou. Tři členové Jablkoně využívají šesti rukou, tří hlasů a někdy i nohou k vytváření původní a neoposlouchané hudby, se kterou se jinde nesetkáme. A jak tato originální hudba zní, s tím se nejlépe seznámíte pozorným poslechem čtyř vybraných nahrávek z jejich pestrého repertoáru. (Sleeve-note Stanislav Titzl,1986)