Z komentáře k původnímu 2LP albu 0 58 0406 "Významné inscenace Mahenovy činohry v Brně" vydanému v Supraphonu v roce 1973 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: Vytrhávat z živého organismu divadelních inscenací úryvky jednotlivých scén a výstupů, jejichž smysl vyplývá teprve z celkového kontextu a celistvé podoby; redukovat úhrnný audiovizuální dojem z představení na záležitost toliko zvukovou; oklešťovat schopnosti herců hrát duší i tělem na pouhý mluví výraz - není to počínání už v samé podstatě pošetilé a pochybené? A sotvaže jsme vyslovili tuto první a zásadní námitku, už se hlásí o slovo další. Neboť jako každá antologie je i tato dvojdeska Gramofonového klubu, přinášející výběr scén a výstupů z deseti inscenací Mahenovy činohry v časovém rozpětí tří sezón, snadno a lehce napadnutelná obligátní dvojjedinou výtkou: "co tu není" a "co tu být nemuselo". Než se však rozhodneme zapochybovat o smyslu a poslání tohoto edičního počinu, než vyslovíme kritické připomínky k výběru jednotlivých ukázek, pokusme se pochopit, oč asi šlo všem, kdo se na něm podíleli, a kolik hledisek, uměleckých i mimouměleckých, se muselo vzít v úvahu, než dostala tato antologie svou definitvní podobu, v jaké se nyní dostává do rukou zájemců. Nebyl to snadný úkol vybrat z obsáhlého repertoáru tří sezón ukázky z deseti typických a reprezentativních inscenací, představit v nich tvorbu šesti režisérů (pěti "kmenových" a jednoho hostujícího) a téměř celého padesátičlenného hereckého souboru, přihlédnout k hrám současným i klasickým, domácím i zahraničním, a to všechno vměstnat do pouhých stašedesáti minut, tedy do doby, která se rovná obvyklé délce jednoho divadelního představení. A přitom myslet na ty, kdo patří k více nebo méně pravidelným návštěvníkům Mahenovy činohry, ale i na "ty druhé", kteří se teprve prostřednictvím gramodesky seznamují s tváří tohoto divadla...