Když se Amerika změnila v minové pole, braňme se groteskou. Přestože na svět přišel skoro neposkvrněným početím a matčina drsná výchova z něj učinila syna nevídaných schopností, snaží se T. S. Garp i bez otce obstát. Vaří, uklízí, naslouchá a hlavně jedná fér s příslušníky menšin, kteří si u nich doma podávají dveře a v kvasu 60. let o sobě dávají stále hlasitěji vědět. Jakmile se však sám stane tátou a chce uspět coby dobrý rodič, občan a spisovatel, zjišťuje, že tahle zodpovědnost bude veliké břímě. Už jen proto, že tu nežije sám, peklo jsou spíš ti druzí a neštěstí nechodí po horách, nýbrž po Garpovi… Tak jako jeho ohleduplný hrdina předešel i nejslavnější Irvingův román svou dobu proroctvím o tom, co vše boří lidské sny o štěstí. Obraz Ameriky procházející hlubokou vnitřní krizí je vykreslen v tak sarkastických barvách, že ho obdivuje již čtvrtá generace čtenářů. Miliony prodaných výtisků i kultovní trička se záludným Spodním výrem potvrzují, že nejlepší medicínou na nevyléčitelnou chorobu – naši smrtelnost – je černá groteska. Groteska o nemocných Spojených státech, která je vzhledem k hloubce tamních názorových příkopů opět aktuální. Irvingovo klíčové dílo bylo odměněno Národní knižní cenou (1978) a dočkalo se i filmové verze (1982, režie George Roy Hill) s mladým Robinem Williamsem v titulní roli. „Tragikomická zpráva o moderní společnosti podaná v tak závratném tempu, že by se měla číst a chápat jako pokračování Hlavy XXII." – The Observer „Jako všechny výjimečné romány také ten o Garpovi odmítá zavedený tvar, dokonce i při pozorování panoptika sexu, manželství a rodičovství. A přece – nebo právě proto – je úchvatným, závažným a nehasnoucím reprezentantem prózy pamětihodné síly.“ – The Chicago Sun-Times „S vědomím, že v chodu času jsme jedinci na odpis, se tomu osudu můžeme klidně chechtat. Irving, jenž chápe své předurčení coby dědic dickensovské vypravěčské tradice, si libuje v barokní barvitosti a navrch nám uštědří morální lekci. Lekci ve formě komedie mravů, završené neblahou předzvěstí, že bude hůř.“ – The New York Times „Obrovský úspěch Irvingova čtvrtého románu se dal srovnat snad jen se čtenářským třeštěním nad Salingerovým Kdo chytá v žitě o necelých třicet let dříve. Kromě literárních kvalit se o to bezpochyby zasloužila i schopnost vystihnout právě ony ‚spodní víry a spodní výry‘ americké společnosti, ze kterých je až dnes hlavní proud: všudypřítomné násilí, především pak sexuální násilí na ženách, feminismus, transgender problematika, americký sen proměněný v noční můru…“ – irozhlas.cz „Podvratná podmanivost Irvingova psaní spočívá v tom, že (…) dokáže pro citlivé politické téma najít výmluvný obraz nebo scénu a pojednat ho groteskně, a přitom pronikavě a ve všech rozporech. Málokdo dokázal tak pronikavě a přitom zábavně odvyprávět příběh kontrakulturního hnutí Ameriky nebo obecně západního světa 60. a 70. let a [současně zapojit] všechny své oblíbené motivy, jako je nepřítomný otec, dominantní svérázná matka, zápasení, válka ve Vietnamu, reflexe vlastního psaní, odpor k bigotnosti jakéhokoli druhu, bizarně groteskní sex i smrt.“ – seznam.cz „Děsí mě, jak se současný vývoj obrací. Když jsem dopisoval Garpa, bál jsem se, že až kniha vyjde, nebude aktuální, poněvadž všechny motivy, jako jsou legalizace potratu, přijetí homosexuality či feminismus mezitím budou už běžná, akceptovaná věc. Mýlil jsem se. Už je to všechno znovu aktuální.“ – z talkshow s autorem (2023)